Něco mezi Ještědem, betonovým létajícím talířem, Stalinem a Machu Picchu. Dnes okolo jen přežvykují ovce. Tohle musíte vidět.
Příroda vás už nudí. Civilizace vás už nudí obrovsky. Ale co to dát dohromady? Tajemná brutalistní stavba Buzludža chátrá v balkánském pohoří Staré hory (Stara planina) v Bulharsku. Je čas prozkoumat tento monumentální betonový létající talíř (jak tomu sami Bulhaři říkají) uprostřed hor, kde si jen ovce a medvědi navzájem dávají dobrou noc.
Foto: Okolní hory jsou překrásné. Foto: Profimedia
Opravdu tam nikdo není?
Když jsme tam byli ještě před 7 lety, potkali jsme jen jeden páreček místních turistů. O několik let později už jsme se tam setkali i se skupinkou dobrodružně naladěných Slováků a Američanů. Zatím jsou to dva tři lidé, ale raději nečekejte, než tam přijede první autobus Čedoku, a vyrazte na Buzludžu ještě letos.
Je ta stavba fakticky tak významná?
Jak jste z fotek jistě pochopili, jde o sloh butalismus, a ten je vždy brutální. Plochu na vrcholku při stavbě zarovnali pomocí TNT (tradiční výbušnina, jejíž ekvivalent v kilotunách se používá jako srovnávací parametr pro sílu výbuchů jaderných pum) a pak už betonovali a betonovali. Na stavbě pracovalo více než 6000 lidí, včetně 500 vojáků (asi aby mohli rovnou na místě popravovat, kdyby snad někdo chtěl krást toi-toiky). 70 000 tun betonu, 3000 tun oceli a 40 tun skla. Bulharsko muselo kvůli stavbě dokonce zvýšit daně.
Chystáte se do zahraničí?
Nezapomeňte si sjednat cestovní pojištění. On-line s 20% slevou.
Sjednat se slevou 20 %
Kde to přesně je?
Buzludža (anglicky Buzludzha) je nejvyšší vrchol (1439 m n. m.) zmíněného pohoří Stara planina. K vybudování stejnojmenného megalomanského památníku Bulharské komunistické strany (BKP) pak došlo v sedmdesátých letech. Původně to vlastně ani nebyl nejvyšší vrchol pohoří, ale vůdcovská symbolika musí být vždy dokonalá, takže konkurenční vyšší vrchol byl uměle snížen o 9 metrů, aby během stranických zasedání nic nepřečnívalo pokorné slouhy komunismu.
foto: Kvalita místního graffiti by chtěla pozvednout na profesionálnější úroveň. Foto: Profimedia
Stavba byla hrdinně dostavěna v roce 1981 a fungovala jen do konce komunismu, tedy pouhých sedm let. Během té doby byl památník otevřen „lidu“ a stihly ho navštívit 2 miliony Bulharů. Jenže pak přišel pohádky konec a od roku 1989 Buzludža chátrá. S nablýskaným komplexem patetického luxusu je konec.
A proč z toho dnes není hotel?
Bulharská společnost je rozpolcená. Když řeknete mladým Bulharům, že se na památník jen jedete podívat, budou se na vás dívat skrz prsty. Většina z nich místem absolutně pohrdá. Pro ně to je znamení, že podporujete komunismus. A to i přes to, že je to monumentální ukázka zajímavé architektury a dávno neslouží k původním účelům. U starých lidí zase naopak funguje komunistická nostalgie. Takže si dávejte pozor, s kým a jak o tom mluvíte. Sám památník patří státu, ale ten od něj dává ruce pryč. Existuje ale neziskovka Buzludzha-Monument, která se snaží památník oživit. Na jejích stránkách je spousta úžasných fotek z historie i náhledy vizualizace návrhu jeho moderní přestavby. Ale jestli to půjde tak dobře jako u nás s Kaplického Chobotnicí, ještě to chvilku potrvá.
Foto: A pak, že za socíku nefrčela turistika. Foto: Buzludzha-Monument.com
Dá se vlézt dovnitř?
Vstup dovnitř je oficiálně uzavřený, ale když tam vlezete oknem jako my a ostatní nadšenci, můžete se procházet po celém objektu. Musíme vás ale varovat. Díky tomu, že budova má poškozenou střechu, docela rychle pokračuje rozklad a není to úplně bezpečné. Když ale zariskujete, dá se OPATRNĚ po žebřících vylézt i do té vysoké věže. Otevře se vám fantastický výhled. Monumentální kruhový sál připomíná amfiteátr s betonovými stupni. Dřív tam samozřejmě byly i luxusní pohovky a koberce, to je dnes ale všechno pryč. Jen na stěnách zůstávají obklady z monumentální mozaiky, i to ale lidé postupně rozkrádají. Pod sálem byla původně místa fungující jako papalášský hotel, dnes jsou z toho jen betonové kobky. Dřevěná střecha je už taky v mizerném stavu, takže když tam přijedete v zimě, uvnitř sálu najdete romanticky led a sníh.
A je okolo hezká příroda?
Jistě, okolní hory jsou krásné a divoké. Pohoří Stara planina je dlouhé 500 kilometrů, ideální pro treking. Jen si dejte pozor na smečky divokých psů. Po kapsách mějte vždy kameny na zahnání zvířat a klacek v ruce se také hodí. Zvlášť poblíž měst a pasáků ovcí se psům nevyhnete. Naše místní kamarádka to řeší moderně tak, že má v mobilu nahrané zvuky střelby. Mobil máte dnes po ruce s větší jistotou než kameny a to jediné prý opravdu pomáhá.
V okolí pak stojí za vidění i Šipka (anglicky Shipka), což je něco jako slovenský Dukelský průsmyk, včetně vojenského památníku.
Foto: Ale všechna sláva polní tráva. Nebo v tomto případě beton. Foto: Profimedia
Jak se tam dostanu?
Na kopec a k památníku Buzludža je vybudovaná silnice a nahoře malé parkoviště, něco jako u nás na Ještědu. Takže můžete dojet busem třeba do přilehlého městečka Gabrovo a zbytek se nechat přivézt taxíkem nebo si půjčit auto. Je to kolem 30 kilometrů, takže můžete právě i připochodovat přes hory. Na kole je to po Bulharsku nepříjemné. Místní řidiči jsou dost neukáznění, takže s vámi na silnici ani nepočítají. I z tohoto důvodu tam nefrčí skútry.
A co si tam dám dobrého k jídlu?
V horách je populární bob čorba. To je hustá fazolová polévka, ve které je maso, rajčata i sezonní zelenina. Každá hospodyňka ji dělá trochu jinak. Nesmí v tom ale chybět saturejka/čubrica, aby to bylo stravitelnější a nebolelo vás břicho. Klasické jsou v této oblasti i pity plněné sýrem. Dostanete to v lidových restauracích, kterým se říká mechana. Něco jako selská jizba. Bydlet můžete kdekoli. Populární je bydlení v soukromí, ubytuje vás kdejaká babička. Říká se tomu, že bydlíte „na kvartira“. Hledejte ceduli free rooms nebo se prostě zeptejte. Tohle ubytování bývá skromné, ale opravdu útulné. Jak říkal Teodor Živkov: Doma je doma, ať to stojí, co to stojí. A pak ho zavřeli za defraudaci.
Foto: To bylo tenkrát slávy! Foto: Buzludzha-Monument.com
Autor článku: Jan Strmiska